<< Späť Pavel "Lischai" Gotthard
Matyáš
„Křída! Křída! Kupte křídu!“
Matyášův vozíček drkotal po dláždění a všechny krabičky a pytlíčky na něm vesele nadskakovaly. Začínal krásný den a Trh se pomalu probouzel k životu.
„Křída pro všechny! Namalujete dveře na zdi, můžete vstoupit! Namalujete kruh kolem spícího, promluvíte do jeho snů!“
Mladík vesele pokřikoval svoje hesla a obratně se proplétal mezi prvními trhovci. A pak najednou stál ve stínu.
„Ahoj, fešáku.“
Matyáš zvednul hlavu. Proti jarnímu slunci se rýsovala ramenatá silueta holohlavého muže. Po obrovských mozolnatých rukách se táhla síť tetování. „Prodáváš křídu, huh?“ řekl obr.
Matyáš udělal krok dozadu a vykouzlil profesionální obchodnický úsměv.
„Velké, malé, střední. Speciální nabídka modré křídy! Kupte jemnostpane, kupte.“
Potetovaný kolos se důvěrně naklonil k Matyášovi. „A povolení, povídám. Povolení máš?“
Matyáš polknul, aniž by změnil výraz své tváře. Byl to jeho vrcholný kousek.
„To víte že mám. Přímo z Domu Wilsonovců, tady.“
Obr se naklonil k listu papíru vylepenému na přední straně vozíku. Chvíli list papíru soustředně pozoroval. Matyáš se nervózně ošil a utřel si pot na zátylku.
„Dobře...“ řekl obr.
Matyáš uvnitř své hlavy zajásal radostí. Navenek se jen lehce pousmál. „Ale jistě.“
„...padělané.“ dokončil. „Fešáku.“
Pan Poupátko vesele kráčel ulicí. Trhovci rozkládali své stánky, pokřikovali na zákazníky a handrkovali se o své zboží.
Matyášův stánek nejprve minul bez povšimnutí. Po několik krocích se zarazil a ve svých stopách se pozadu vrátil zpátky. Od dřevěné kárky se táhla dlouhá krvavá stopa k nejbližšímu tmavému průchodu.
Poupátko se usmál a opět vykročil.
Dnes v Domě Wilsonů čekají velkou návštěvu. Zavládnou nové pořádky.